LIDICKY PISTE KOMENTÁRE=)..NEJAK STE POLEVILI=(

Tak to chtěl osud II.

8. června 2006 v 10:33 | Lucinka |  *Ff-tak to chtěl osud
2.DÍL
,,Ahoj ,ale viděl sem tě v klubu ,a tak sem si řek jestli třeba něco nepotřebuješ" kouknu na něj a zjistím že je to Bill ,ten ze skupiny Tokio hotel.,,Nech mě být vůbec mě neznáš tak se do toho nepleť vůbec nevíš o co de" odbydu ho a čekám až odejde ,protože to z toho jasně vyznělo ale přesto nademnou stále stojí.,,Chceš ještě něco ?" ale v půlce věty se mi zlomí hlas pláčem.Asi pochopí ,že semnou nebude řeč a odchází.,,Počkej !! promiň" zakřičím .On se ohlídne ,usměje se a odchází.Asi o půlnoci příjdu domů a taťka už je nervózní.,,Kde si byla? Víš jakej sem měl o tebe strach" vyrhnu se k němu a začnu brečet .Když mě obejme najednou se cítim tak v bezpečí.Začnu mu všechno vyprávět dostanu se i k Billovi ,když dokončím svoje vypravování taťka na mě koukne a říká:,, měla by ses tomu Billovi omluvit ještě jednou ,nebylo to od tebe hezké takhle se k němu zachovat,jen ti nabídl pomoc." ,,Asi máš pravdu .Jenže jak ho najdu?" mrknu na něj smutným očkem.,,Slyšel sem ,že by měli hrát v klubu Meka .Tak tam zajdeš a ještě jednou se mu omluvíš" ,,To je dobrý nápad" souhlasím s ním .Jelikož už jsem ospalá jdu do svého pokoje a svalím se na postel.Jenže nemůžu usnout pořád myslím na to co se stalo.Najednou mi začne stékat slza po tváři ne a ne to zastavit ,a tak opět brečim jak malá holka.Ani nevím jak ale usínám.Když se ráno probudím už na mě čeká výborná snídaně.,,Dobré ránko. Něco sem ti tady připravil.Dobrou chuť." Nevím co na to říct je tam všechno co mám ráda.,,Děkuju to je od tebe milé." Po snídani se jdu projít po okolí.Zastavím se u fontánky kde sem dříve sedávala s Tobiášem. V podvečer jsem se vrátila domu a začla sem se připravovat na svoji omluvu. Byla sem nervózní jako když bych měla vystupovat před celou sportovní halou.,,Kruci co to semnou je .Takhle sem se nikdy nechovala.Jen se mu omluvím a půjdu hned pryč. Nějakej potrhlej kluk mě přece nerozhodí." Říkám si sama pro sebe.Když dorazím do klubu kde po mě chtěli nehorázný vstupný (ale co bych pro moji omluvu neudělala) uvidím na podiu pěkně rozjetého Billa,který právě zpívá písničku Shrei. Není divu ,že ji má nejraději skvěle mu totiž jde.Všichni kdo jsou v klubu zpívají s ním.Jen já tam stojím jak tvrdý Y. No nic dojdu k baru a počkám až vystoupení skončí.Sem tak zabraná do přemýšlení jak se Billovi omluvím ,že si ani nevšimnu ,že už vystoupení skončilo.,,Co ty tady?" ozve se zamnou mě trochu povědomí hlas.Otočím se a spatřím Billa .totálně spanikařím takže ze mě vypadne něco ve smyslu ,,aa no já to" Bill se mi začne smát.,,je ti něco k smíchu" vyjedu na něj.,,A sakra co to dělám mám se mu omluvit a ne na něj křičet já sem vážně nemehlo." Probleskne mi hlavou.,,Tak promiň" řekne mi trochu naštvaně. ,, Vlastně sem tu pro to abych se ti omluvila za ten včerejšek.Neměla sem právo na tebe tak vyjet. Přijímáš mou omluvu? A pozvání na něco dobrého jako odčinění za to co se stalo?" a čekám co mi na to řekne.Začínám být nervózní ,protože pořád neodpovídá jen mi kouká do očí.Má je tak krásně hnědé ,že se od nich nemůžu odlepit.,,Jak bych mohl odmítnout.Jen to řeknu bráchovi a klukům.Tak tu na mě počkej hned sem zpátky." Čekám asi pět minut,když konečně dorazí.,,Promiň ale brácha si dělal srandu ,že mě přece nemůže pustit ,že co kdyby si mi něco udělala" oba se začneme smát.,,Ale pustil tě ne?" ,, to víš že jo .Tak kam vyrazíme?",,Nechám to na tobě" Vezme mě za ruku a táhne mě ven z klubu.Celou dobu se tváří hrozně tajemně.,,Kampak mě to vedeš?" ,,To je překvapení".
Asi po čtvrt hodině cesty jsme dorazili do nějakého parku.Nikdy dříve sem tam nebyla.Uprostřed parku je lavička,sednem si na ní a dáme se do řeči.,,Víš vážně mě to co se stalo včera moc mrzí" začla sem,protože to ticho co mezi námi bylo už trvalo moc dlouho.,,To nic neměl sem se do toho plést.Jenže když sem tě tam viděl jak pláčeš nemohl sem si pomoct." ,,Jenže já neměla právo takhle na tebe vyjet ,nebylo to fér." Chvíli se na tohle téma bavíme ,jenže začínám mít slzy na krajíčku tak raději rychle zavádím náš hovor jinam.Nechci aby mě viděl brečet.Jednou to přeci bohatě stačilo.Asi to pochopí a dál už se o tom nebavíme.,,A ty si teda z Čech?..Umíš dobře německy." ,, Táta tady žije jezdím k němu vždycky na prázdniny" ,,Tak to jo…nechtěla by ses ještě někdy sejít je mi s tebou hrozně fajn a myslím ,že brácha by tě taky rád poznal.Ale bacha na něj až uvidí takovou hezkou holku určitě po tobě začne házet očka." ,,A kdo říká ,že mi to bude vadit?" najednou v jeho očích vidím smutek. " Já si dělala srandu" bylo vidět ,že se mu ulevilo.,,Už budu muset jít táta by měl strach" " doprovodím tě ,teď mě napadlo dáš mi tvoje číslo?" Mlčím vím totiž ,že ho tím strašně napínám ,,To víš ,že jo tady je" nadiktuju mu ho. Došli jsme až k našemu domu.Bill mě chtěl na rozloučenou políbit ale v tom!!....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mkay mkay | E-mail | 8. června 2006 v 14:35 | Reagovat

co dal???

2 Tessynka Tessynka | 18. června 2006 v 18:34 | Reagovat

wow to je zajímaví(nemyšleno ironicky)

3 majdíííí majdíííí | Web | 21. června 2007 v 19:15 | Reagovat

Docela dobry, ale mozna trochu rychly na me =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama